Jaroslav Foglar (6.7.1907 Praha – 23.1.1999 Praha),
"...Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší..."

... vyrůstali jsem na jeho knihách -  vzácný člověk a naprosto nenahraditelný. Jeho odkaz žije hlavně prostřednictvím všech, kteří věří, že má smysl vydávat se každý den znova a znova na stezku čestnosti, poctivosti a kamarádství...

Čest jeho památce. Dnes je výročí jeho skonu - pro nás smutný den...
                                                                    We remember...